Svět je scéna

My máme teď zlatý časy
Nohy na stůl klidně dát si
Vždyť stačí ostrý lokte mít
A ve frontě máš potom klid

Jsme zdá se tak trochu líný
Ovšem bez pocitu viny
Vždyť jak se zvedneš, potom hned
Ti nahoře tě skopnou zpět

Po zádech druhých kdo se plazí
Bez ohledu na podrazy
V blátě zřejmě dlouho žil
A v něm to svý svědomí utopil

Země vesmírem si sviští
My na ní jako na jevišti
Křičíme texty z plných plic
Svět divadlo je a nic víc

Zaplať jakoukoli cenu
Stejně musíš jít na scénu
Ať bohatej jsi jako král
I pámbu nakonec sám před oponou stál

Stát před publikem budeš v bázni
Až monolog tvůj do tmy zazní
Hrát musíš tak jak měl bys žít
Ať sebevíc máš rekvizit

Pan Hlad

Už od pradávna
tu svý místo mám
Tahle čtvrť je ta správná
a v ní vládnu vám

Slavný a známý
kráčím jak páv
Stále jsem s vámi
Vždy mlád a vždy zdráv

Ref.
Tohoto pána vy musíte znát
U nás přivítán už byl mnohokrát
Tohoto pána vy musíte znát
On důvěrně známý
Je pod jménem HLAD

Z vás největší zdá se
Jsem já superstar
Tak utáhni pásek
Si víc o děr pár

Ref.
Tohoto pána vy musíte znát
U nás přivítán už byl mnohokrát
Tohoto pána vy musíte znát
On důvěrně známý
Je pod jménem HLAD

Policejní pochod

Každý z nás ve službě je pro vás bez přestání
To aby v ulicích byl klid
Každý z nás neustále pomáhá a chrání
A za to miluje ho prostý lid

Především tanci musí udělat se přítrž
Tím rozhodně si jistý buď
Samotné tancování nevadí nám, nýbrž
Že každý tancuje si jak má chuť

Zavedem přísný zákaz všech rodinných hádek
To na svou čest vám přísahám
Vždyť ženy veliká jsou hrozba pro pořádek
Spojit že mohly by se – proti nám

Pro děti zavedeme speciální péči
Každý to ví, že dětem prý
Tiše a v klidu sedět nejvíc přece svědčí
Zakážeme ty jejich hloupé hry

Každý z nás ve službě je pro vás bez přestání
My klid pro práci chcem vám dát
Kdo ve výkonu práva nám však stále brání
Tak tomu zakážeme žít i pracovat

Píseň dětí

Hleď v koutě jen sedět a nedělat hluk
Vždyť hodný jsou ty, co málo si hrají
Jen v duchu se směj, nahlas však ani muk
Ty, který to znají, potkaj se v ráji

Život je na ho... tralala, prostě bída
Taťka zkrátka řek by: tralala
A přes den, když tě ta tralala nehlídá
To můžeš dopr... tralala rozbalit!

Jen pozor si dej, lumpárny nedělej
Těm, který to znají, kvér za to dají
Co bez hluku, bez kouře střílí se z něj
Tajně ty smělý dětství svý střelí

Tak proč pořád těm, co svou pušku maj
Těm výborným střelcům furt není to jasný
Že když ženou lidi až na samej kraj
Sotva někdy můžou bejt šťastný

Život je na ho... tralala, prostě bolí
Taťka zkrátka řek by: tralala
Však jen když vymluvit se umíš na cokoli
Tak potom projde tralala všechno ti

Prologová píseň

Platíme, platíme, už od početí
Zdaněn je život, zpoplatněn dech
Sotva si stoupneš, už jasný je ti
Že něco kulhá nám v osudech

Běž a táhni káru svou po světě
Ač bys radši se na ní vez
Koukáš jak život jen fackuje tě
Jak s tou károu skřípeš do nebes

Písně chtěl bys, tak pojď a zaplať
Chtěl bys barvy, však máš jenom šeď
Z lásky jen jednou cítit tu závrať
Nejdřív zaplať je má odpověď

Krásný dům a lásky objetí
Kdo má prachy ti může dát
Je jinak s váma hned někdo třetí
Každý ho poznává – mistr hlad

Platíme, platíme, od nepaměti
Daně, jen daně, nemáme klid
Správná cesta zjevila se ti
Jít a už nikdy nezaplatit

Právě přišla ta chvíle říct už dost
Života v bídě dost máme chceme říct
Ceny dál zvedat je zlá škodolibost
Nikomu my už nedáme nic!

Prohlídka

Zachránit může náš supermarket
Jen superman, když přiletí hned
Na povel svůj tenhle muž měl by vzít si ji
Řídit by měl naši superpolicii

V úvahu vážnou vzít by však stálo
Za službu strážnou odměn je málo
Dejte jim příděl a stříbrnou lžíci, je
O hladu stále tvá superpolicie

Stále hladovící je
Superpolicie

Dejte jim najíst, my budem
V tomhle směru zticha
S plným břichem budou spát
Tak naplňte jim břicha

Jen je pusťte – někdo měl ten nápad
Ať jen jdou si klidně dál se flákat
Svobodně dýchat nechám vás trošku
Beztak už dávno já na vás mám složku

My že prej k smíchu dávno jsme všem
Že chytrý málo jsme a že málo čtem
Do těch svých lejster se pořádně kouknem
Tak ještě pár těchhle šťár a knihovnu sfouknem
Knihovnu sfouknem

stále hladovící je
Superpolicie

Duet Giovanniho a policajta

Policajt:
Co očistec můj, co má duše smutná
Jsem sám a vám všem je to putna
Jen uč se líp než já, to říkals mi táto
No já neposlouchal a tohle mám za to

Ne vždycky kousne pes, co svý zuby cení
Vždyť jen mu drkotaj a ani zlej není
Jako kdekdo z vás I já mám starch
Že jednou v nočních tmách potká mě vrah

Mně starch nahání šéf i vlastní žena
I tma v ulicích rozprostřená
Abych zahnal smích, co z vás každej skrývá
Pár pokut sem tam dám, co jinýho zbývá

Zbývá…
Vau, vau, vau…

Sbor:
Ňaf, ňaf, ňaf…

Giovanni:
Děláš si srandu, vždyť slušný máš místo
Tvý hadry jsou čistý a penzi máš jistou
Hlad jak já ty nemáš, tak nech si ty kecy
Snažím se přežít, nic jinýho nechci

To skuhrání svoje, to zastrč si někam
I já začnu kousat, už slyšíš, jak štěkám
Vždyt psí život vedu, tak pes už jsem asi
Však jak ty chci bejt aspoň špičkový rasy

Oba:
Oba jsme stejný, jsme na jedný lodi
Jen čekáme na kost, až někdo nám hodí
Než něco bys řek, nejdřív dobře važ slova
Před strachem svým člověk sotva se schová

Policajt:
Já úkol mám svůj, vlhkej svůj čenich mám
Na stráži jsem, dům jak pes vám pohlídám

Hluchý telefon

Giovanni:
Prosím vás, teď je to vážný

Luighi:
Volám vám snad ještě včas

Všichni:
Podívejte na ty blázny
Čí je vlastně který hlas?

Giovanni:
Žena má by chtěla dítě

Luighi:
Dítě mý chce na svět jít

Všichni:
Takhle sotva pochopí tě
Zkuste jim to vysvětlit

Giovanni:
Cizí dítě – nemám zájem
Budou se nám jenom smát

Všichni:
Vždyť si na to jenom hrajem
Zapomněli na to snad?

Luighi:
Dítě čeká moje žena
To snad ví už každý z vás

Všichni:
Končí právě tahle scéna
Po pauze se sejdem zas

Déšť

Jak rozprší se, hned
Já na retch úsměv mám
Když umytý je svět
Lepší zdá se teď nám

Den vypadá hned líp
Když teplý déšť ho smáčí
Byť kam nemáš se skrýt
A bezmocný v něm kráčíš

Jak s radostí nám zní
Déšť pod střechou chudáka
Jak probouzí se sny
Jak zavoní a lákaj

Když začlo náhle mžít
On úspěch svůj propásne
Lev salónů měl být
A šaty měl mít krásné

Když padá déšť, pak nám
Srdce hoří jako líh
To proto já teď mám
Smích na retch svých

Očekávání

Margherita:
Proč si ženská dělá hlavu
Že se možná jen plete?

Antonia:
Holka, piš si, že v jiným stavu

obě:
To pozná, hned je svěží, jen kvete!

Antonia:
Když pak dítě v břiše roste ti
Těžko dá se na to nemyslet

obě:
Cítíš hned se jak zázrak století
Jako někdo, co by všechno sved

Margherita:
Řeči svý si nech na potom
Trochu úcty k dámě přece mějte lidi

obě:
Obzvláště, když je tak trochu v tom
V tom, tom, tom… to každej vidí

Antonia:
Ten prášek vem co ti dá chlap lehce

Margherita:
I když zákaz dal ti sám papež

Antonia:
Takovej život se dávat moc nechce

obě:
Tak po něm bez výčitek šlapeš

Bavit se můžem a můžem se posadit
Před bouří bývá zkrátka vždycky klid
Když budem sedět a v klíně jen ruce mít
Co z toho nám však má se narodit?

Svatá Eulálie

My vzhlížíme k tobě a čekáme stále
Však ve vězení moc naděje není
Zlý to s námi je

Divy budeme dělat si sami
Když zůstanem spolu, bude stale tu s námi
Svatá Eulálie

Když tápem se svou tenkou svící
Svatí k nám když se jen točí zády
Světici najdem si milující
Stačí říct – a už je tady!

Nebyl život k ní nikdy vlídnej
Tvrdší byl on k ní víc než kámen
Dostávala rány a dívej
Teď svatost tryská jak pramen

Ref.:
Zázrak můžeš si opatřit sám
Triky jsou tak snadný, znáš-li je
I když pámbu skryl se nám
Ohlídá tě svatá Eulálie

Ke chvále tvý zpívá náš chór
Ať stoupá jen vzhůru tvá sláva
Pro volný smích dej ať najdem prostor
On štít je náš, on sílu dává

Jen souhlas dej s naším plánem
Budem smát se jak šílený blázni
Až přijde tak chvíle pak vstanem
A udeříme, až signál zazní

Ref.:
Zázrak můžeš si opatřit sám
Triky jsou tak snadný, znáš-li je
Když se každý přidá k nám
Bude tu i svatá Eulálie

Finále

Řekni kdo jen, kdo za tím vším stojí
V srdci kdo tvým bydlí, kdopak je tam
Chtěl by tě změnit, změnit duši tvoji
Vlastní myšlenky chce nasadit nám

Řekni kdo jen, kdo za nitky tahá
Kdo chce si s náma pořád jen hrát
Pro nás teď každá rada je drahá
Jak zlomit, jak změnit tenhleten řád

Dáš jim štěstí, dají ti přepych
To aby byl pěkně hlaďoučký svět
Jen chvíle stačí jim a už jsi jejich
Pak už není odtud návratu zpět

Vzdáš se bez práce, když umíráš hlady
Zdá se nedá ti však nikdo zas nic
Kde stojí ti v pozadí? Hle! Tady!
Nejde už mlčet, už to musíme říct

Dát se nám nechce, co je v nás lidský
Mlčky jen sedět do konce dní
Prostor pro nás jistě najde se vždycky
Tam všichni vtrhnem bez placení

V zárodku příčiny bídy svý pěstí
Rozbijem – tohle náš je první krok
Přísahám, že vám teď za svý štěstí
Nikdo z nás nedá už ani flok!